Pochopení - klíč k vnitřnímu klidu

Zažil jsi někdy, že někdo udělal něco, co ti přišlo naprosto šílené, nepřijatelné? Možná tě to zranilo a způsobilo ti bolest. Nerozuměl jsi tomu, proč se tak chová, a čím víc ses tím zabýval, tím víc v tobě narůstal vnitřní odpor. Možná jsi měl pocit jako bys narážel do zdi - zdi nepochopení. 

Všichni to známe. Díváme se na druhé skrze svou optiku, přes filtr vlastních hodnot, přesvědčení a očekávání. A když jejich chování s těmito hodnotami nesouzní, považujeme ho za nesprávné, nepochopitelné, někdy i za osobní útok. Například nechápeme, jak to, že někdo může být tak bezohledný, sobecký a lhostejný. Cítíme hněv, bolest, smutek - možná až tíhu na hrudi, jako by na nás ležel těžký kámen.

Co nás skutečně bolí?

Zkus si představit situaci: Máš dobré srdce, jsi ochotný, pomáháš druhým, obětuješ se. A pak přijde někdo, kdo myslí jen na sebe. Neřeší, jak se cítíš, neocení tvou snahu, prostě si dělá, co chce. Vzteká tě to? Bolí tě to? Možná si říkáš: "Já se můžu rozkrájet a jemu jsem úplně jedno!"

Jenže co když ten pravý problém není v tom druhém, ale v tobě? Co když tě nebolí jeho chování, ale fakt, že ho nedokážeš přijmout? Co když je ta bolest spíš odrazem toho, že sám sobě nedovoluješ být někdy sobecký, postavit se za sebe, říct ne?

To, co nám vadí na druhých, totiž často ukazuje na něco, co nemáme přijaté v sobě. 

Měníme druhé nebo sebe?

Když se snažíme druhé měnit, je to jako boj s větrem. Můžeme se vztekat, že fouká jiným směrem, než chceme, ale nakonec si jen vyčerpáme síly. Druhý se nezmění, pokud on sám nebude chtít.

Takže co s tím? Začni u sebe. Místo otázky "Proč to dělá?" se zeptej "Co mi to ukazuje o mně?" Když pochopíš, co se v tobě děje, začne se něco měnit - ne vnějšek, ale tvůj vnitřní postoj. A jakmile se promění tvá energie, může se proměnit i realita kolem tebe.

Pochopení přináší úlevu.

Pochopení neznamená souhlasit. Neznamená to říkat, že je něco v pořádku, pokud ti to ubližuje. Ale znamená to pustit vnitřní boj. Nastavit si vlastní hranice a přestat se snažit druhé měnit a místo toho najít klid v tom, že každý má svou cestu.

Pravá láska neříká: "Změň se, abych tě mohl přijmout." Říká: "Přijímám tě takového, jaký jsi." A stejný dar můžeš dát i sám sobě.

Co ti brání v pochopení? A co by se změnilo, kdybys dokázal přijmout druhé takové, jací jsou? Možná bys pocítil úlevu. Možná bys zjistil, že tě už tolik neovlivňuje, co dělají druzí a tvůj svět byl najednou lehčí. 

A možná je čas to zkusit.