O čem je tvorba v životě?

Každý z nás tvoří každý okamžik. Ať už vědomě nebo nevědomě. Naše realita nevzniká jen z činů, ale především z myšlenek. Právě myšlenka  je prvním a nejdůležitějším základem tvorby - je to jiskra, která rozsvěcuje cestu k novému.

Často máme pocit, že něco existuje teprve tehdy, když to vidíme nebo se toho můžeme dotknout. Ale skutečná tvorba začíná mnohem dříve, a to v naší mysli. Jakmile se objeví myšlenka, už je součástí reality, i když zatím neviditelná. Náš mozek funguje jako přijímač frekvencí, který zachytává myšlenky a umožňuje jim vstoupit do našeho vnitřního prostoru. Pokud myšlenku přijmeme a začneme s ní pracovat, rozjímat o ní, probouzí se v nás energie, která ji postupně přetváří ve skutečnost. 

Jak myšlenka ožívá

Myšlenky nejsou jen prchavé obrazy. Mají sílu ovlivnit nejen naše vnímání, ale i celý náš fyzický systém. Když nad něčím rozjímáme, šišinka mozková začne tuto myšlenkovou energii šířit do celého těla. Dochází k aktivaci nervového systému a náš organismus reaguje na to, co jsme přijali jako pravdu ve formě pocitu nebo emoce. Tvorba tedy není jen o vnějším světě, ale především o tom, jakým způsobem pracujeme s vlastní myslí a jaké myšlenky v sobě necháváme zakořenit. Naši myšlenku pociťuje každá buňka našeho těla.

Omezení a neomezenost v myšlenkách

To, jaký život žijeme, závisí na tom, zda se cítíme omezení nebo neomezení. Naše mysl je ovlivňována programy a vzorci, které jsme si vytvořili nebo které jsme převzali od okolí. Často se stává, že podvědomě odmítáme nové myšlenky jen proto, že jsou mimo náš dosavadní rámec vnímání. Pokud jsme naučení žít v omezení, filtrujeme realitu tak, aby odpovídala našim myšlenkám.

Ale co když si dovolíme více? Co když přijmeme myšlenky, které přesahují hranice toho, co jsme si doposud dovolili?

Čím více rozšiřujeme své vědomí a čím více si dovolujeme důvěřovat neviditelnému, tím více můžeme tvořit. Neznamená to slepě věřit všemu, co se objeví v naší mysli, ale být otevření možnostem. Důvěra je klíčem - pokud věříme, že se něco může stát, umožňujeme, aby se to skutečně stalo.

Tvorba není o metodách, ale o základu

Dnes existuje nespočet technik, rituálů a metod, které nám mají pomoci tvořit si lepší život. Ale ve skutečnosti je tím největším klíčem samotná myšlenka. Pokud se soustředíme jen na metody, ale nepracujeme s vlastní myslí, zůstáváme na povrchu. Skutečná tvorba začíná tím, že rozjímáme nad myšlenkami, které cítíme jako pravdivé a silné.

Když se myšlenka spojí s důvěrou a otevřeností, začne se přetvářet v realitu. Možná ne hned, možná ne tak, jak jsme si původně představovali, ale vždy nějakým způsobem. Neviditelné se postupně stává viditelným.

A to je proces, který nám není cizí. Tvorba je naší přirozeností, i když jsme na to zapomněli. Když vznikalo vše, co známe, bylo právě rozjímání a přetváření myšlenky ve světlo, elektřinu a nakonec i hmotu tím nejzákladnějším principem. Jako světelné bytosti jsme tímto procesem procházeli zcela přirozeně. Jenže s každou další generací jsme se více nořili do hustoty hmotného světa a postupně jsme tuto schopnost začali vnímat jako něco vzdáleného, nadpřirozeného nebo dokonce nemožného.

Ale není to nic, co bychom se museli nově učit. Je to spíš proces rozpomenutí. Tvorba je v nás. Vždy byla. A když jí znovu dovolíme proudit skrze naši mysl a vědomí, začneme ji vnímat nejen jako něco, co "bychom mohli dělat", ale jako něco, čím ve své podstatě jsme a vždy jsme byli.

A tehdy se hranice mezi neviditelným a viditelným začne rozplývat.