Když nic nepřichází, jen naslouchej

Jsou dny, kdy to prostě nejde. Myšlenky bloudí v kruhu, chuť něco tvořit se rozplyne dřív, než se stihne zrodit a všechno se v nás jakoby zpomalí. V těch chvílích často přichází soudce a říká ti, že bys měl bys něco dělat, vymyslet nebo posunout. Ale co když právě to, že nic nepřichází, je ta největší pozvánka k naslouchání?

Někdy je to tak jednoduché. Stačí jen přestat tlačit.

Když nevzniká nápad, když se neotevírá žádný směr a necítíš flow, možná právě tehdy přichází ticho srdce, které říká: Zastav a nech to být. Dovol si chvíli nedělat nic.

Možná jsi teď po období, kdy ses hodně vydával. Možná jsi právě vstřebal velkou změnu nebo tělo říká "potřebuju nabrat dech". A možná jen duše ví, že je čas nechat prostor, aby mohlo vzniknout něco nového.

Nejsme tady proto, abychom neustále produkovali. Nejsme stvořeni jen pro výkon, ale pro prožitek. I lenost, kterou tak často zatracujeme, může být jen převlečená moudrost.

Někdy není potřeba hledat cestu. Stačí zůstat v klidu, až si ona najde nás.

Prázdnota jako začátek

Možná se cítíš bez chuti, směru a prázdný. V té prázdnotě často vzniká nový prostor.
Ona není selháním, ale klidem před dalším vzedmutím vlny. Je to jako když se příroda na podzim stáhne do sebe, aby na jaře mohla znovu vykvést. I my máme svůj rytmus, a když se ho snažíme obejít, vyčerpanost si stejně řekne o slovo.

Dovol si tedy chvíli jen být třeba jen s horkým čajem, bosýma nohama na trávě a hlubokým nádechem do srdce.

Zkus si dnes dovolit chvíli ticha. Nehledej odpověď. Jen si polož ruku na srdce a zeptej se, co právě teď opravdu potřebuješ?