Doplň si, co ti chybí

Ve své podstatě jsme kompletní bytosti. Už od základu v sobě máme vše, co potřebujeme. Jsme láska. Jsme celiství. Nic nám nechybí.

Ale proč to tedy necítíme?

Protože jsme na to zapomněli. Život, zkušenosti, výchova, společnost - to vše nám postupně vsugerovalo, že nejsme dostateční a my jsme to přijali jako svou pravdu. Už od dětství jsme byli vedeni k tomu, že musíme "něco" získat, abychom byli šťastní. Lásku od rodičů. Uznání od učitelů. Přijetí od přátel. A když jsme to nedostali, začali jsme věřit, že nám něco chybí. Tento pocit se stal součástí naší identity. A tak ho dál hledáme v druhých.

Hledání "chybějícího kousku"

Když máme pocit, že nejsme dostateční, podvědomě přitahujeme lidi, kteří nám odrážejí naše nenaplněné potřeby. Často se zamilujeme právě do toho, co postrádáme. Hledáme někoho, kdo nás doplní - kdo nám dá pocit bezpečí, uznání, lásky nebo hodnoty. Vztahy pak stavíme na tom, že od druhého očekáváme, že nám něco dá. A když nám to dá, cítíme se celiství. Ale co když ne? Co když nás odmítne, opustí nebo už nemůže dál naplňovat naše očekávání?

Přichází bolest. Pocit prázdnoty. A znovu hledání někoho, kdo ji vyplní. Dokud tuto bolest a tyto pocity nepochopíme.

Co když si to můžeme dát sami?

Neznamená to, že bychom měli být sami a nesdílet život s druhými. Znamená to, že se nejdřív spojíme sami se sebou. Když pochopíme, že už teď jsme celiství, že nic zvenčí nepotřebujeme k tomu, abychom byli kompletní, začneme tvořit vztahy jinak.

Nemusíme hledat někoho, kdo nám něco dá. Místo toho můžeme sdílet to, co už máme. Ne vztah závislosti, ale vztah svobody. Dvě celistvé bytosti, které se nevyplňují, ale obohacují.

Můžeš se sám sebe zeptat:

• Co nejčastěji hledám u druhých? Bez čeho si myslím, že nemohu být šťastný?
• Odkud tento pocit pochází? Je to něco, co mi chybělo v dětství? Nebo něco, co mi bylo vštěpováno?
• Jak bych se cítil, kdybych věděl, že nic z toho mi ve skutečnosti nechybí?
• Co mohu udělat pro to, abych si to dal sám?

Všechno, co hledáme venku, v nás bylo vždycky. Stačí si vzpomenout.